Elefsina

Elefsina, Eleusis nebo ΕΛΕVΣIS. To jsou varianty zápisu téhož řeckého města, které si v roce 2023 budeme pamatovat také jako Evropské hlavní město kultury. Slovo ΕΛΕVΣIS ve staré řečtině předznamenává příchod někoho či něčeho významného. V 6. století před naším letopočtem se tak ohlásil jeden z nejvýznamnějších řeckých dramatiků, Aischylos, a v roce 2023 můžeme očekávat nespočet uměleckých přehlídek, koncertů, výstav, představení a dalších kulturních projektů, které zaplaví celé město i přilehlý region.

Elefsina je město přístavní, situované asi 20 km od Atén. Pokud si ale chceme asociovat azurové pláže a paraplíčka v míchaných nápojích, byli bychom zřejmě zklamaní. Většina Řeků na město údajně pohlíží jako na otloukánka, trpícího znečištěným životním prostředím, což je daň, kterou platí celé pobřeží Attiky za velkou koncentraci průmyslu, jenž byl v minulosti do oblasti soustředěn. Vysoká míra industrializace je v bolestivém kontrastu s kulturním bohatstvím, které si město od antiky opatruje jako své nestárnoucí tajemství.

Elefsina se však nyní neobává svá tajemství sdílet se zbytkem Evropy, respektive s celým světem. Antický mýtus a unikátní étos města jako takový by ale k titulu EHMK nestačil. Každé z titulovaných měst je povinno představit ucelenou vizi uměleckého programu i strategického kulturního rozvoje pro následující roky. Elefsina svou přihlášku zpracovávala v době, kdy Řecko procházelo ekonomickou krizí a i řada dalších zemí se potýkala se zesilujícím euroskepticismem. Titul EHMK je totiž více než prestižní slušivá korunka. Je o příležitostech, schopnosti vidět nové možnosti, o společném hledání a nalézání, propojování a mnohém dalším. Elefsina si potenciálu EHMK byla dobře vědomá a dovedně s ním pracovala. V soutěži o kulturní metropoli tak rozpoznala příležitost ke vzdorování ekonomické krizi ucelenou vizí nového modelu rozvoje s ohniskem v kulturním přínosu. Takový model rozvoje bude udržitelný a v souladu s životním prostředím.

Město se od starověku pyšnilo kultem Deméter, bohyně zemědělství a bájné Matky Země. Se svým mimořádně znečištěným pobřežím si však v posledních desetiletích právem sypalo popel na hlavu. Úctu Deméter ve starověku doprovázelo též oslavování její dcery Persefoné. Ta je známou metaforou střídání ročních období, a tedy i proměny a znovuzrození. Proměna přístupu každého jedince a jeho vztahování se ke světu, jež nás obklopuje, se tak staly dominantní linkou kulturního programu města. Ten pak lze zjednodušeně sumarizovat v užitém mottu, které řeckou kandidaturu provází, „Transition to EUphoria“ (volně přeloženo jako „Přechod k EUforii“). A právě model přechodu k tolerantní a udržitelné budoucnosti se má stát vzorem a katalyzátorem pro celé Řecko, potažmo celou Evropu.

Timișoara

Netřeba připomínat, jak citelnou ránu epidemie koronaviru uštědřila kultuře. Zvýšená bezpečnostní opatření spolu s omezením možností pohybu a setkávání měla za následek rušení a posuny mnoha kulturních událostí. Takové obtíže se nevyhnuly ani Evropským hlavním městům kultury.

Rumunské město Timișoara svůj titul získalo již pro rok 2021, nicméně vzhledem k okolnostem hlavní umělecký program naplní až v roce 2023.
Timișoara, v češtině též známá jako Temešvár – česká transkripce má blíže k maďarské variantě jména Temesvár, je město v oblasti Banátu. Banát si mnozí asociují jako kulturní Mekku, v níž se mísily myšlenky a vize lidí z nejrůznějších koutů Evropy. A je dobře známo, že kde je pluralita a diverzita názorů a charakterů, tam se kultuře dobře daří. Proto se Temešvár může chlubit jednou z prvních veřejných knihoven, třemi oficiálními divadly ve třech různých jazycích, osmi univerzitami, ale vedle toho i významnými technickými a vědeckými invencemi. Timișoara byla také prvním evropským městem s elektrickým pouličním osvětlením, a právě na poslední uvedené prvenství z roku 1884 město navázalo svým uměleckým programem, kterému vévodí apel „Shine your light! Light up your city!“ (volně přeloženo jako „Zažehněte své světlo! Rozsviťte své město!“).

Výzva vybízí k dvojí mobilizaci. Kromě toho, že nás motivuje najít vnitřní kreativní světlo uvnitř sebe samých, nabádá nás také k užití takto nalezeného světla v léčbě temné pasivity. Skrze individuální jiskry světla tak Temešvár nechává zažehnout občanskou energii, aby rozdmýchala boj s nedostatkem společenské sounáležitosti, ztrátou veřejného prostoru, aby bojovala s negativní netečností, předsudečností a stereotypy. Přivést občany do ulic a vrátit město lidem není myšlenka, pro kterou by si Temešvár musel chodit daleko. Revoluční apel, volající po velkých změnách, začínajícich v ulicích, odkazuje k Rumunské revoluci, která v roce 1989 předznamenala pád Ceaușescuova režimu právě v ulicích Temešváru.

Spolu s titulem EHMK si tak město dalo za úkol zcela naplnit potenciál, který z historické perspektivy má, ozdravit kapacity místních a iniciovat změny k revitalizaci celé Evropy. Není divu, že ve světě plném nejistot, dezinformací a skepse je proces jakékoliv změny stavěn prvně na pevných základech kolektivní senzitivity, otevřeného a vizionářského přístupu. Jedině to je cesta z temnot, které v různých vlnách zaplavují rozličné části Rumunska i celého nejistého světa.

Veszprém

Veszprém je maďarské město, situované v bezprostřední blízkosti Balatonu. Město vytvořilo v rámci své kandidatury na Evropského hlavního města kultury region spřízněných měst, obcí, vesniček a míst v dané oblasti, aby v následujících letech společně usilovali o organický rozvoj nejen kulturní, ale též sociální a ekonomický. Titulem a roční velkolepou oslavou totiž cesta EHMK nekončí, naopak! Veszprém tak od počátku plánoval daleko za rok 2023 i za hranice katastru města. Region bude proměněn v kreativní síť komunit s pevnými vazbami spolupráce, a v severním cípu největšího středoevropského jezera tak bude podpořeno nespočet kulturních projektů se signifikantním přesahem, rozvíjena bude kulturní infrastruktura nebo například udržitelný cestovní ruch.

Koncepce udržitelného cestovního ruchu je problematika, se kterou se město dlouhodobě potýká. Ačkoliv Veszprém může profitovat v letních měsících ze své geografické polohy, propad mimo sezónu je o to citelnější. Slunné pláže, ovocné víno, zpěv a hlahol plných hradů či divadel je úměrně klesající teplotě nahrazován hrobovým tichem přezíraného venkova. Veszprém tvoří svou velikostí přirozené centrum regionu, přesto má město pouze kolem šedesáti tisíc obyvatel. Jako nespočet jiných menších evropských měst se potýká s krizí identity, kdy se místní obyvatelé k městu dokážou jen těžko vztáhnout, mladí lidé odcházejí do metropolí, populace stárne a venkov stagnuje.